Chovatel ....kdo to je ?
Chovatel
Za svůj život jsem potkala mnoho lidí, kteří si tak říkali. Mnozí tomu i věřili a někteří jimi opravdu byli.
Ze zákona je chovatel každý kdo vlastní zvíře, což je podle mě dost nepřesné. Na druhou stranu i ty, které týrají vlastní děti jsou ze zákona „matkami“.
Na všeobjímající titul „chovatel„ mám svůj osobní názor a o ten se chci podělit.
Podle mě, kdo vlastní zvíře je majitel.
Kdo odchovává mláďata (koťata, štěňata, hříbata…..) může být, ale ne nutně je z mého pohledu chovatel.
Nejhorší variantou jsou množitelé. Ne vždy musí jít o zavrženíhodné lidské…… , které budou množit jakékoli plemeno, kdykoli, ale hlavně podle toho, co je na dnešním trhu žádáno. Množitelé mají většinou i několik desítek zvířat v nevyhovujících podmínkách (zpravidla v klecích), bez veterinární péče, s minimem nekvalitní stravy, mnohdy bez vody …. zkrátka „výrobní prostředek“, na kterém je třeba co nejvíce ušetřit, aby se „kšeft vyplatil“.
Množitel má i jinou podobu. Ne až tak zrůdnou, přesto nevhodnou. Ano, jsou to takzvaní „chovatelé zvířat bez PP“ (bezpapíráci či zvířata bez průkazu původu). Ne všichni jsou stejní. Mnozí si chtějí odchovat jedna koťátka (štěňátka…) „pro radost„ nebo proto, že jim někdo nakukal, že fenka či kočka „potřebuje„ mít alespoň jeden vrh. Někdy chovají bez PP jen proto, že nechtějí „lítat kolem papírů„ , jezdit na výstavy (aniž tuší že nemusí ), či jim zkrátka vadí pravidla prostě z principu anebo lidé v chovatelských klubech. Ne každý z nich je nelida, který se snaží vystrnadit nesocializovaná , špatně živená koťata (zůstaneme u koček) ve 4-6 týdnech věku , bez očkování, neodčervená, bez kupní smlouvy, bez jakékoli veterinární péče o rodiče, jen aby měli co největší zisk. Mnohdy se ceny takových koťat blíží cenám „mazlíčků“ ze špičkových chovatelských stanic. Přesto lidé takové kotě koupí…. přece bez PP jsou levnější …. nebo netuším, co je k takové koupi vede.
Neznalost? Nevědí, že ze zákona kotě smí opustit matku nejdříve ve 12 týdnech věku? Netuší, že v útulcích a depozitech lze najít i kočičky s PP nebo nádherná koťátka i dospělé jedince, kteří zaslouží lásku jako každé jiné kotě či kočka?
Z lítosti? Slýchám: oni by je jinak neprodali a byli táááák zanedbaní, že jsme je tam nemohli nechat. To mi trhá uši i srdce. Uši proto, že je to hloupost. Zanedbaná koťata/kočky najdete na každé vesnici, nemusíte si je kupovat. Srdce proto, že v útulcích a depozitech je spousta zvířat a koupí zvířete bez PP jen uděláte prostor pro další vrh. Brrr.
Z šetrnosti? Už jsem psala, že rozdíl v ceně bezpapíráka a mazlíčka s PP nemusí být nijak dramatický. Kdyby to bylo Kč 3 000,- (mnohdy ani nejsou), vzato kolem dokola: kočička mě stojí měsíčně Kč 1000 ,- (bude stát měsíčně nějakou to stokorunu, kterou jí s láskou dám, bude u nás žít hodně let, k tomu kvalitní veterinární péče, i u supr zdravé kočičky očkování + odčervení a proti bleškám do kožíšku se taky něco hodí. Takže suma sumárum, rozdíl XXXX Kč je doopravdy zanedbatelný ), tak si ji pořídím o 3 měsíce později a je to.
Ze snobismu? Chci „značku“ (plemeno), ale chci ušetřit. Právě průkaz původu je „papír“, který dokládá tu „značku“ (plemennou příslušnost). Když si koupíte třeba Sibiřku, Britku či jiné kotě bez PP je to dost podobné, jako při nákupu kecek z tržnice. Mohou na sobě mít napsáno PUMA, ale furt je to jen šunt . Mnohdy jen pramálo podobný typickým představitelům plemene, za které je vydáván. I koťata bez PP mohou být na první pohled zdravá, mohou být očkovaná, odčervená, socializovaná, milá, přítulná. Neznám však jediné kotě bez PP, jehož rodiče by měli jediný zdravotní test. A tady spatřuji zásadní problém. Nikdo si přece nekupuje kotě s tím, že mu do roka umře. Pokud si pořizujeme dalšího člena rodiny, jistě bychom rádi, aby s námi žil spokojeně co nejdéle. Jakou záruku vám dá množitel koček bez PP? Ukáže vám PP rodičů? No, ale je to jen na vás, kvalitu vám nikdo nevnutí.
Dalším druhem - a z mého pohledu mnohem nepřijatelnějším, než chovatelé bezpapíráků výše popsaných - jsou chovatelé zvířat s PP, ale bez zodpovědnosti. Tito pak dělají ostudu skutečným Chovatelům.
Bohužel i mezi registrovanými chovateli potkáte „množky s PP“. Jak už to bývá, i mezi nimi jsou rozdíly. Narazíte na zbědovaná, špatně živená, zablešená, začervená zvířata. Zhusta plachá a vašemu zvolenému plemeni jen vzdáleně podobná. Slušní chovatelé do množky zvíře neprodají a importy jsou pro tento druh lidí zbytečně drahé (cca 2-4 x víc než ceny koťat v České republice). Proto práskají koťata na všem, co je schopné se rozmnožit. Pokud jste měkkosrdcatí a vezmete si od takového „chovatele“ kotě, zase jen uděláte místo na další vrh stejných ubožátek. O zdravotních testech takové chovky ani neuvažují. Při prodeji se ohání tím, že jsou: „seriozní a nemnoží bezpapíráky“. V zásadě vám nabídnou zanedbané chůdě za cenu podobnou koťátkům ze špičkových chovů a ještě ve vás vzbudí dojem, že tak jako u nich, to vypadá ve všech chovkách.
Není to pravda. Nevypadá. Dostáváme se k chovatelům, co mají pár zvířat, žijí s nimi ve společné domácnosti, v čistotě, dobře je živí a poskytují jim i pravidelnou veterinární péči. Když vás pozvou na návštěvu (a slušný chovatel vás chce poznat, než vám prodá zvíře), neštítíte se dát si kafe a když už tak posedíte v příjemné chovatelské domácnosti, kočičky si vás přijdou prohlédnout a prozkoumat, jestli by s vámi byla také zábava. Když nepřijdou a zůstanou schované někde pod kanapem, nenechte se obalamutit řečmi, že si „potřebují zvyknout“, dopijte kávu a slušně poděkujte.
V dobré chovce vás kočky většinou okukují už když vejdete do domu či bytu. Ani těm odtažitějším netrvá víc jak půl hodiny, hodinu, než si s vámi přijdou „poklábosit“. Pokud zrovna nespí.
Pokud jste dočetli až sem, jste na nejlepší cestě si jít pro nového člena rodiny k Chovateli, který je opravdu zodpovědný. Má-li zvířata v dobré kondici a s dobrou povahou, jistě se neopomene pochlubit nějakým tím „výstavním úspěchem“. Většina chovatelů si na pohárky z výstav dost potrpí. Vlastně to není nic proti ničemu a vykládat začátečníkovi mohou cokoli, stejně o věci málokdy ví tolik, aby mohl situaci posoudit. Bohužel třeba u málopočetného plemene, jakým Sibiřky i Něvy zatím jsou, i rozsáhlá sbírka „výstavních plíšků“ nemusí nutně znamenat kvalitní zvířata. Kolikrát vypovídá o tom, že chovatel je zkrátka soutěživý typ. Je jistě slibné, když má koťátko otitulované rodiče, ale zdraví mu to nezaručí. Souhlasím, že nikdo a nic nezaručí zdraví nikomu, ale v dnešní době už veterinární znalosti pokročily , takže je možné se díky testům předků mnohým zdravotním rizikům vyhnout nebo je minimalizovat. Každé plemeno má svá specifika a protože jsme u Sibiřek a Něv, můžeme konstatovat, že z geneticky nesených nemocí jejich zdraví ohrožuje především HCM a PKD . Více informací o těchto zdravotních rizicích najdete zde:
https://www.goisovka.cz/
Opravdu zodpovědný chovatel vám nebude tvrdit, že má samozřejmě kočky krásné, milé a zdravé, ale to, že se stará o zdraví koček, které vystavuje, množí a prodává, bude schopen a ochoten doložit veterinárními atesty rodičů a mnohdy i prarodičů.
Veterinární atest vypadá většinou takto:
https://www.novy-vek.eu/index.php/cz/kocouri/6-gvidon-aqua-marina-of-night-melody
A nenechte si namluvit, že „rodinný veterinář“, který se o konkrétní chovatelskou stanici stará říkal, že jsou kočky v pořádku.
Žádejte atest, kde veterinář specialista potvrzuje, že zvíře je zdravé. Nenechte se odbýt starým atestem (víc jak 14-18 měsíců) nebo slibem, že ho chovatel dodá.
V českých chovech sibiřek naštěstí není mnoho nebezpečných linií a když už jsou, jen málo chovatelů má „odvahu“ s nimi dál pracovat. Proč taky, když jsou jiné linie prověřené a nevykazují zdravotní rizika, jako je HCM a PKD.
Bohužel ne všichni chovatelé milují své kočky víc, než své plány a ambice a tak se tu a tam najde takový, který je ochoten množit kočky se známým rizikem a v několika případech i chovat na kočkách nemocných. Zkrátka, když nevyjdou testy negativní, strčí je chovatel do šuplíku …………… a jede se dál.
Jsou i tací, kteří to s láskou ke kočkám myslí lépe a v zájmu zdravých odchovů jsou ochotni obětovat i víc, než jen své ambice. Přeji vám, aby jste na takové narazili, až budete vybírat své budoucí koťátko.
Kterým liniím by se měl začátečník raději vyhnout se můžete podívat v databázi testovaných koček. Bohužel zatím není testování povinné a tak jsou v databázích k vidění jen výsledky od chovatelů, kteří testují a nemají tendenci zahrabat výsledky, které se jim nehodí pod koberec.
https://sibirskakocka.czweb.org/
Jsou i mezinárodní databáze, které jsou vodítkem spíš chovatelům.
https://siberianresearch.com/HCM_Cases.pdf a další, které různě vznikají a zanikají podle toho, jak dlouho je jejich zakladatel ochoten čelit nelibosti těch, kterým se takové databáze nehodí do image jejich „TOP chovů „ .
Slušný, zodpovědný chovatel nemá koťata předražená neb dává přednost dobrému domovu před zmenšením ztráty financí, které se při zodpovědném chovu nevyhne. Má kočky jako součást rodiny, žijí společně. Žádné voliéry bez možnosti chodit ven a zpět, žádné klece, žádné oddělené „kočičí místnosti „ . Zvířata jsou v dobré kondici i náladě. Chovatel vám odpoví na otázky, které kladete, bez vytáček, umožní i opakovanou návštěvu, vysvětlí vám, jakým způsobem se o své kočky stará: denní režim, krmení, stelivo, hračky a další specifika, která mohou být chov od chovu maličko jiná. Pochlubí se výstavními a nejspíš i chovatelskými úspěchy a VŽDY je ochoten upřednostnit zdraví a spokojenost chovaných koček před vším ostatním.
.